Aura Labuťi

Vzápětí, byl slišnen hromadný rachot. Lana se oblékla v její županě a vyšla ven. Ptáki vzletli ze sochy před její oknem. Některé vlážně teenageři pokračovali se dívat do jejích mobilu, jakoby nic se nestalo. Mohli by asi i škubat člověka uprostřed ulici, dokonce i to nemohlo by ukrást jejích pozornost. Některé listy upadly ze stromů. Lana je sbírala smetákem. Musela si dat Valium, a se přesvědčit, že nebyl ten rachot začátek konci světa.

Začali ji bolit břišní muskuly. Lana začala překvapivě znervozňovat, nicméně už měla víc než 20 takový první rande v životě. Dokonce měla nějaký závrať, což ona uplynulý nikdy nepocítila.

Výbuch byl slyšet znova. Prý Lana není blázen, tentokrát některé z teenageřu taký se otočili. Dala si rozpočet, že je to asi jeden z mnohých malých zemětřeseních, které napadnovali moc často během její dětství. Přestalo to rachotit.

Lana zapla televizi. Měla pravdu, nastalo zemětřesení s hodnocenou 4 stupňů poprve, a 5 stupňů podruhe. Některé skličující tváře řekli že mají strach za jejích budoucnost. Ale Lana už viděla jednak zemětřesení a taký roky hladu.

Zajedno, pocítila bolestivost v její zádě. Rozhodla se prohlídit park vedle domu. 30 minut před randou.

Slunce svítilo na dlažbě mezi stromy. Lana skutečně neměla strach z nějakých z řetězů katastrof které nedávno tak často byvali v její okolnosti. Ale nemohla zastávat proč by cítila tolík ve vnitřním spěchu a nervozitě. V posuni nasledujícich minutach do randa, byla jako farář zaprve před mši. Mínila, nebo cítila jakoby měla dát veliký vystavení, a ten pocit udělal hodně tísňů.

Už byla doma. Uslyšela klepeni. Odhadnoula, že už by to měl být on: 19:05. Zapnula hudbu, aby její papoušek zavřel zobák. Sklonku se parfémovala a pošlapala do dveře.

Ondra se usmíval s potěšením. Na chvilku Lana ne znala co dělat. Byla vteřinka mlčení. Ale pak její zvyky spanovali, a ona pozvala Ondrovi uvnitř.

Ondra nekonečně mluvil. Začal s průzkumu o její bytu.

“Odkud sis páčila tento lamp?”

“Nevím. Můj tatínek ho koupil… asi v obchodu…”

“Takže tento je tvůj tatínkovy dům… ale ta lampa nikdy ještě nepokazilo?”

“Ne… choval se dost statečně proti plynutí času.”

“Je to z Komunistické přehlidky?” Rekl on ukazují na červený špendlík. “i ta sada medvědů je taký z komunistické doby?”

Zajedno, Ondra uklouzl na Lanin koberec. Lana se záčala smát. Jelikož se posadila aby jednala s padlým Ondrou, její pohybu prováděl ještě jeden výbuch. Cobydup se Ondra samostatně vstal.

“To jsou oni – “Ojetí zemľaci.” Řekl on.

“Kdo?”

“Účetní naši.”

“Ondro, máš horečku?”

“Budou moc nevrlí tentokrat.”

“Chceš říct, že není to prostě zemětřesení?”

“Ne. Každý rok, mimozemšťané posílají útvar z jejích bydlíču, aby sháněli oběť pro jejích královnu. Je to jako jejich všeobecná milenka.”

“A proč jsou nevrlější?”

“Protože každý rok je těžší najít dobrého oběťa.”

Ona dívala na mu jako na šilenca nebo moc vážního žolíka. “A jaké mají kritéria?”

“Ten oběť měl by být vystrojený s aurou labuti.”

“Od kdy odchází tá aura?”

On podíval na ní divně. “Od ledviny. Odkud já vím?”

Lana vydechnoula. “Ahhh… Ty mě vyděsil! Jakousi sranda to byla? Cítím se trapné, že jsem ti věřila.”

Ondra taky se smál. “Necíť.” Najednou jí objal. “Někdy vše my hromadně chceme věrovat, že porce zázraku a dyvnyćh fantazii jsou pravda.”

“Jaký chomáč idiotství sis vymyslel.” Reklá ona v jehó oběťi.

On dal krátku pauzu. “Není to divné, jak jsme ocitli tady dohromady?”

Ona se snažila odstranit z jeho oběti, ale on jí nepustil.

“Nechtěl sis setkat veřejně, protože jsem příliš stará pro tebe?”

“Prostě jsem nechtěl udělat zabíjačku venku.”

“Nechapu.”

“Nesnáším tvých obvodných lidech.”

“Co je s nímy.”

“Všichni jsou mrkající lháři. Nikdy si nevšimla?”

“Zřejmě ne…”

“Pojď do okna se mnou. Podíváme na váš protektorat.”

Oni stáli u okna. Zázračne, jeden pán mrkl v přesně té chvíle druhému, který prodával vodičky, a ten zřejmě účtoval víc než by měl. Sice, ona myslela, Ondra hraje nějakou divnou hru.

“Jak?”

“A teď tá žena bude přikládat uhlí v ohni, aby spálila báseň, kterou ten kluk Aršav napsal pro ni.”

Dočasně Lana nevěřila svým očím. Žena, za oknem v zadi plastiky, ze kterého ptáci vyletěli, ostrštěla kousek uhli papírem a zahodila papír v oheň.

“A ten pan, ten, nalevo, bude vraždit dneska. Ale to bude později. Důvod? V jeho životě se pohřešuje pocit. Přišel o všechný pozemský radosti. Ale neboj se, dneska to bude jen pes… v dohlednem budoucnosti do člověka se nedostane.”

“Ondro… čím rozkazem všechno to říkáš?”

Ondra kínul své oči do podlazy, s milým úsměvem. “Mýslíš, že to je nějaká soutěž v CIA? Aaah, zapomněl jsem, ty už nevěruješ, že? Jinak bych řekl, že jsem předzvěstní poslání k tobě.”

Její oči byli otevřené širocí než kdykoli byli. Lana usedla u svíček, ktere zapalila pro večeři.

“Všichni jsou kňučící idioty, jsou účinky sebe-nedůvěry, pěšky v pořadí životu, jsou prostě poklesnouty.”

“Připustíme, že máš pravdu… A co já? Nejsem jiná. Už tři měsíce neplatím své pokuty. Travím celí den procházkami v nádvoři, a jsem tak stará, že mi subdurální članky už skoro nebudou fungovat.”

“Je chvalyhodný, že sobě tak dobře znáš.”

Podrážděné, svít třešně ještě jednou, silnější.

“Mam pohlednice pro tebe.”

“Odkud je, lze-li ptát?”

“Je vzkaz pro tebe. Původně, měl by ho přečíst, ale mám tě rád. Nemůžu.” Ještě usmívá, ale smutně.

Otevírá pohlednice. Její tvář se naplňuje hrůzou. Se díva na ho. Je kapka slzu na jeho líce. Venku je úplně mračno.

“Jak dlouho se trválo abys mě určil?”

“Vteřinky.”

“Ale datum tady je minulý rok…”

“Ty mě zajmoula. Nechtěl jsem…”

“Neboj… Je to čas. Mi bankovní výpisy s lidmi jsou konečně čistý… Můžu už klidně…”

“Jsem mrzak u nas… Jsi můj první člověk… mám abstinenční syndrom z toho soutěži. Myslel jsem, že bylo by to značně lehčí. Budou mi pokárat… ale jsem sestrojil zájem s tvým životem. Plakal jsem s tebou když tvůj snoubenec zemřel. Viděl jsem vidiny, že budu vždicky pozorovat na tebe…”

Ona ho objala. “Děkuju…”

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s